Jedno je kolečko u trakaře.

Je jim jedno, jakou újmu islám způsobí Evropě a naší těžce zrozené demokracii doma. Je jim jedno jak poškozují národní povědomí a hrdost evropských národů. Po staletích závislosti českého státu hrdost potřebujeme obzvlášť.

 Selhání, nebo záměr?

Již dříve jsem o tom psal, dnes se opakuji a nerad říkám, že stav se neustále zhoršuje. Dnes i méně chápajícímu člověku je jasné, že zamezit volnému pronikání utečenců do Evropy, také teroru Alláhových dětí, není jenom neschopnost našich evropských blahorodí. Někdo asi potřebuje, aby se Evropa zmítala ve strachu z muslimských džihádistů a aby byly zničeny poslední zbytky křesťanské civilizace v současné Evropě. Takže neschopnost Evropu zachránit, může být i záměrem západních politiků.

Pravdě podobně, Merkelová s Hollandem a další lídři, jsou jenom loutkami na špagátkách. Nejspíše je vodí potomci kolonializmu, pseudomarxismu, možná i sexuální revoluce šedesátých let. Dnes to jsou bohatí majitelé nadnárodních korporací, nebo třeba majitelé světových bank. O co těmto lidem jde? O soustředění moci a vlivu, prostřednictvím celosvětové likvidace křesťanských atributů ve společnosti? Po vynuceném rozpadu kolonií, asi brzo rozpoznali, že islám je v této věci vhodným nástrojem. Daří se jim v severní Africe a na Blízkém východě, teď chtějí zničit i to, co zbylo z křesťanské  Evropy.

Odbočka do historie.

Český král Karel I. (od roku 1355 -  římský císař Karel IV.) napsal v zákoníku „Maiestas Carolina“ toto: „Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě na svých polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých, nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry.“  700 let starý Karlův zákon opatření, jistě schvaluje mnoho Čechů, jenže jak ho v dnešní době prosadit? Karel IV píše o „nejkřesťanštějším království“, zatímco dnes se v České republice k pravé víře Kristově hlásí, asi čtyři procenta obyvatelstva.

Korektnost.

Podle islámského práva je svět rozdělen na tři části: území války, území islámu a území mírových dohod. To znamená země, se kterými byla uzavřena smlouva. K zemím, které náleží do skupiny území války, islámské právo nezná jiný vztah než „svatou válku“ -džihád. Pojem džihád označuje „úsilí“, a to ve dvou smyslech, které jsou stejně podstatné a nesmějí být odděleny. Na prvním místě musí muslim vynaložit úsilí, aby byl věrný ustanovením Koránu. Ve druhém významu úsilí znamená boj, jejž vykonává muslim, když „bojuje v zájmu Alláha“ proti bezvěrcům a zároveň šíří islám po celém světě.

Je snad nekorektní říkat, že Islám nebyl nikdy náboženstvím míru, jenom náboženství boje? Je snad nekorektní říkat, že je nutnost ochránit svoji rodinu, stát a Evropu? Je snad nekorektní říkat, že současný islámský terorizmus je obnovenou válkou všech muslimů, proti neznabohům“? Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady? Zapomněl i sám papež František při nedávné návštěvě Polska?

On, mimo jiné, promlouval i k mladým na Světových dnech mládeže v Krakově:  „Budou vás možná označovat za snílky, protože věříte v nové lidství, které odmítá nenávist mezi národy, nepovažuje hranice mezi státy za bariéry a své tradice uchovává bez nenávisti a egoismu. Nenechte se odradit, úsměvem a otevřenou náručí ohlašujete naději. Jste pro jedinou lidskou rodinu, kterou tu tak krásně reprezentujete!“ pokračoval František v homilii, (kázání podněcující k vlastnímu rozjímání) po jejímž zakončení se rozezněl dlouhý potlesk.

Pablesk hrdosti.

Novinářských pablesků je mnoho, v Parlamentních listech se blýsknul „novinář“ Pavel Novotný:“ Přehodnocovat po jakémkoli teroristickém útoku, nota bene vedeném „vojákem“ IS, může jenom naprostý idiot, takže mě nepřekvapí, když drtivá většina čtenářů ParlamentníchListů.cz bude za podobnou věc paušálně odsuzovat islám jako takový. Inu, česká věčně remcající, pitomá mastná huba od tlačenky. Co od ní mohu čekat?... je třeba zachytávat magory na hranicích, ale stejně tak je třeba přijímat uprchlíky, ale o tom se, promiňte mi to, mohu bavit v pražské kavárně s inteligencí, a ne na této platformě mezi joudy volícími Babiše, Okamuru a Zemana. Těm se mohu jen smát a paradoxně s tím se i obávat, protože představa, že některého z vašich čtenářů potká moje dítě, je pro mě mnohem brutálnější, než představa, že má dcera, již vyvinutá, potká v pubertě v průchodu dva ekonomické uprchlíky ze Sýrie. Ublíží jí spíš debil od vás, vím to.“

Parlamentní listy se také zeptaly, jestli existuje příkop mezi českým žurnalistou a mediálním konzumentem: „Já si myslím, že novinář se nemá podbízet a přizpůsobovat nikomu. Respektovat nějaké názorové směrování média, ale nebát se osobitého projevu – podívejte se, jak se projevuji já tady; a tak by to mělo vypadat! Pěkně od srdíčka. Jenomže copak k těm kreténům jde mluvit na rovinu? Kdepak, krmit, krmit, krmit, uprchlíci jsou zlo a vy čecháčkové, co jim nevoní nic cizího, jste v pořádku? Nejste, jste xenofobní, homofobní banda zaprděnců a díky Bohu za pražskou kavárnu! Děkuji ti, neexistující Bože, že jsi mi dal židovskou inteligenci“.

Kdo si ví rady?

Proč si neví rady ani katolická církev? Papež František si při návštěvě Polska nevzpomněl na Marka z Aviana a Vídeň 1683. Pannu Marii Vítěznou, svatého Jakuba Santiago Matamoros a Lepanto. Jako dříve by se církev měla rovnou postavit na obranu západní civilizace. To by ovšem musela opustit světský kariérizmus, chamtivost a relativistické teze zastávané současnými církevními liberály typu monsignore Halíka.

 Nevím, že by se někdo z evropských blahorodích troufnul vzepřít a dal jednoznačnou odpověď. Různých bezobsažných keců je slyšet bezpočet. Měli bychom… můžeme… musíme… a tak dále. Odpověď možná znají jenom někteří praktikující křesťané a prostí občané, co dokážou používat selský rozum. Možná proto, že nevidí do zákulisí vysoké politiky a nemusí se obávat o svá mimořádná koryta.