Okouzleni vlastní důležitostí.

Volíme politiky ne proto, aby slibovali, chlácholili, ale konali. Ti naši blahorodí… ví ještě vůbec, kdo jsme a kdo chceme být? Co z nás vlastně dělá Čechy? Národní identita je v nynějším světě snad překonaná?

Okouzlení.

Náš prezident Zeman už mnohdy blouzní, naposledy o jakési evropské armádě… i premiér Bohouš. Jakoby se někdy něco rozumného, dalo ve „společné“ Evropě prosadit. Státníci se scházejí, dělají summity, tiskové konference a Saúdové i Turecko se Spojenými státy v zádech, dále podporují Islámský stát. V luxusních hotelích Evropy se konají „pracovní“ večeře a přípitky. A Turek Erdogan znova vydírá Evropu jako jeho předchůdci před čtyři sta lety.

Ti okouzlení sami sebou;  Merkelová, Hollande, vedle nich Tusk, Juncker, Schulc a jim podobní nevolení blahorodí. I ti volení naši, třeba tajemník Prouza a europoslanci Telička, Jourová, Pospíšil a tak dále…  Oni podporují různé lehkoživky v různých lidsko-právních charitách, placených z našich daní. Dlužno dodat, že zmíněné pseudocharity tloustnou díky uprchlické invazi. Předvádí pseudohumanitu a pseudonutnost pomáhat lidem, co v Evropě hledají pečené holuby, padající přímo do huby. Vědí vůbec ti pravdoláskaři, jak na pokraji chudoby, žijí jejich někteří, vlastní spoluobčani?

Národní identita.

Z historie je notoricky známo, že podrobit si nějaký národ znamená zpřetrhat tradice, zbavit ho jazyka i území. V novodobějších dějinách je třeba vzpomenout hranice afrických států, přelajnovaných koloniálními mocnostmi v Evropě. Ostatně, tento kolonializmus, spolu s americkým viděním světa, trvá dodnes. Do nedávna, bylo v Turecku zakázáno hovořit jazykem Kurdů a další následky rozpínavosti euroatlantické kultury, se do Evropy vrací jako bumerang. Vzpomenu ještě RVHP socialistických států a také Stalina, který před II. Světovou válkou stěhoval nepohodlné, co nejdál od Moskvy.

Asi jsem příliš troufalý, když v současném stavu „našeho“ evropského domu, vidím velkou podobnost. Vzhledem k politické korektnosti a světoběžnictví, lidé ztrácí zapuštěné kořeny. Myslí si snad někdo, teď mám na mysli svůj domov a vlast, že to není důležité? Až do studentských dob i jako voják v zeleném sukně, jsem silně a na vlastní kůži prožíval komunistické ohýbání historie. Český jazyk byl utiskován Ruštinou, ale vždy jsme byli hrdí, že jsme Češi. Určitě proto, že vlast a rodina nebyly tehdy vyprázdněné pojmy.

Každá doba je něčím nelidská; ať to bylo komunistické vidění světa, nebo současný bezohledný konjukturalizmus. Snad nejsem příliš troufalý, když říkám, že neustálé změny ve školství a novodobé překrucování pravdy zanechává v dětech a mladých lidech zmatek ještě horší, než dříve za mého dospívání. Ještě horší, že dnes mnozí školáci různých stupňů významu slov; rodina, vlast a národ, takřka nerozumí a proto pro svoje problémy nemají zázemí ani oporu.

My dříve narození, ještě víme! Přesto, že mnozí z nás, byli pod Sametem počátku devadesátých let, okouzleni svobodou všeho druhu. Nevědomky a nezodpovědně jsme podporovali nejrůznější změny. Nyní naplno sklízíme plody absolutní svobody volby, odtržené od mravnosti, což je pro společnost slušných a důvěřivých lidí, smrtelné nebezpečí. Zjednodušeně řečeno, příslušnost ke svému národu se smrskla jenom na fandovství při sportu.

Evropský dům.

Ještě se vrátím k Evropskému umělému domu. Evropská civilizace, ve jménu politické korektnosti, se díky okouzlení svých blahorodí, hodnotových kotev zřekla sama. To, co v lidech přežívá, je zesměšňováno i kriminalizováno a blahorodí sami sebe pochvalují a jsou hrdí na svojí pokrokovost.

Na závěr si dovolím volně ocitovat slova patriarchy Kirilla: „Myšlenka absolutní hodnotové priority svobody na úkor hodnot mravních se pro západní civilizaci stala časovanou bombou, jejíž ničivý výbuch vidíme v plné míře teprve my, lidé 21. století. Můžeme vidět, v jaká dramata se časem mění lživě pochopená svoboda. A vše je způsobeno tím, že z vědomí a myšlení lidí se vytrácí smysl pro spravedlnost a pravdu. Následky takového dobrovolného odklonu od křesťanských hodnot jsou pro lidskou společnost ničivé, bez nich se stává neschopna další smysluplné existence.“