Jak jsme si každý po svém, prožili holomajznu? To slovo je slangový výraz pro hru postrádající jakýkoliv systém. Skládá se pouze z osobních soubojů bez kombinace. A proto, kdo se alespoň okrajově zajímal o americkou volbu prezidenta, prožíval Holomajznu schow; něco podobného, jako Výměnu manželek na televizi NOVA, nebo Sobotkovu výměnu ministrů. Předem přistupuji na případné námitky, že podobnost s námi v Čechách, je čistě náhodná.
Vítěz Trump.
Ani jednotná mediální masáž v okázale bombastické, předvolební kampani, nedokázala americkým občanům vnutit volbu profláknuté Hillary Clintonové. Docela mě těší, že česká volební noc v přímém přenosu na ČT a šestihodinové vysílání NOVY nemělo očekávaný výsledek. Také mě těší, že navíc byla poražena přiblblá politická korektnost a novodobé potlačování svobody projevu. Rád mezi poražené ještě přidám americký etablissement a elitářské sociální inženýrství.
Amerika dnes žije na dluh, státní dluh je dnes vyšší než 100 procent HDP. Neplatí ho globální korporace, které umí kličkovat v džungli daňových vyjímek, platí malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci, kteří v prezidentských volbách konečně ztratili trpělivost. Americká média a politické strany již dávno nehovoří stejným jazykem jako jejich plátci a voliči. Jejich politicky korektní jazyk se časem vyvinul, že mu prostý občan, bez ohledu na vzdělání, přestal rozumět.
Proč bych neměl fandit normálním a obyčejným lidem, kteří používají zdravý „selský“ rozum? Ukázalo se, že v prolhané Americe je Amerika ještě jedna. Lidská, která Tumpovi odpustila miliardy dolarů podnikatele a jeho prostořekost. Dokázal totiž, nebojácně poukázat na problémy, které běžné občany trápí. Dokázal pojmenovat strach ze ztráty zaměstnání, strach kvůli přílivu nelegálních migrantů z Latinské Ameriky, nebo z obav, že USA ztrácejí své výsadní postavení supervelmoci.
Jenom dva názory.
„Amerika potřebuje někoho zvenčí, aby vysušil washingtonskou bažinu,“ řekla Debbie Poolová a dodala: „Tump naplno říká, co lidé chtějí slyšet.“ Řekla to důchodkyně, která se nedávno přestěhovala na Floridu
Lou Mavrakis, starosta pensylvánského města Monessen, jež po zavření tamních hutí patří k nejchudším v USA, letos třikrát psal prezidentu Obamovi s prosbou, aby přijel a místním pozvedl ducha, protože ho volili. Nedostalo se mu ani odpovědi. Donald Trump tamtéž řekl, co opakuje pořád: „Nedaří se vám dobře, nemáte práci, nevidíte dobře budoucnost svou ani svých dětí. Není to vaše chyba. Těm nahoře je to jedno, naopak z vaší situace těží, to oni umožnili, aby vaše hutě skončily v Číně. A ti, kdo to spískali a dovolili, aby se to stalo, to nemůžou napravit? Já ano.“ Starosta Lou Mavrakis Trumpovi řekl: „Měli jsme osm let Billa Clintona, pak přišlo osm let Bushe, pak osm let Obamy. A nezměnilo se vůbec nic.“ Mimo jiné, město Monessen byla vždycky demokratická bašta.
Co se v mediích nedozvíme.
Federální banka vydala zajímavou zprávu, že takřka polovina Američanů, má problém kdyby měla zaplatit nečekaný výdaj asi 400 dolarů. Jedna pětina lidí má dvě zaměstnání a jedna třetina nemá žádné úspory ani důchodové pojištění. Lidé, kteří dříve patřili ke střední třídě, se propadají do skupiny, jíž se říká pracující chudina. Za posledních pětadvacet let se dokonce o 5% snížila délka života, především občanů s nízkým vzděláním. A tak zatímco politici a média řeší Trumpovy narážky a urážky, větší část Američanů zajímá úplně něco jiného.
„Když naše vláda dává miliardy dolarů na války a podporu cizím vládám, proč třeba nemůže pomoci našemu městu?“ Podobně lidi taky zajímá: „Proč se místo jejich chudoby, řeší záchodky pro sexuální menšiny.“ Lidé by rádi věděli, proč jejich platy kvůli globalizaci stagnují, když třeba Evropa a svět, jemuž dělají Spojené státy četníka, se nemá až tak zle. Trump vytěžil i z obav, že USA ztrácejí své výsadní postavení supervelmoci, i když na příklad, nejsou schopné zvládnout války, které si začaly. Proto také na voliče zabralo Trumpovo heslo:“ Udělejme Ameriku znovu velikou.“
Záhada.
Navzdory mediálním masážím, jako by řadoví lidé v USA prohlédli. Náhle jako by měli zastánce proti chudobě a ponižujícím poukázkám na jídlo. Trump je sice miliardář, ale vidí věci jejich očima. Ostatní politici jsou odtrženi od reality, vedou si své vlastní války a Česky řečeno, v půlce země panuje blbá nálada. Jak to, že vzpoura proti etablisschementu přichází ve chvíli, kdy se americké ekonomice zase daří lépe a pracovních míst přibývá? Moc se tomu nedivím, protože podobné zkušenosti můžeme čerpat i z událostí u nás doma.
Je Trumpovo vítězství ojedinělý jev ve světě? Jednoduchá odpověď zní: Není! Trumpovo vítězství není a nebude ojedinělé. Na příklad rakouské prezidentské volby v květnu 2016 nebyly také ničím jiným, než zavržením kandidátů tradičních stran. To samé se může opakovat ve Francii na jaře 2017. Marine Le Pen a její Front National už teď mají na svých mítincích dost velkou účast voličů. Podobně mohou dopadnout důležité volby v Nizozemí a v Německu, v Itálii se bude konat referendum, které může rozhodnout o osudu vlády.
Doma.
I u nás platí, že se politické a mediální elity rozcházejí s těmi, kdo platí daně a kdo pracují v našich školách, továrnách a na našich polích. Strany, jako kdysi dominantní ODS a současná ČSSD, se dnes zmítají ve vlastních problémech a nemají čas řešit problémy ve společnosti. Lidé jim nevěří a nerozumí jim, protože politici dnes asi žijí v jiných Čechách. Celý svět je plný paradoxů. Mulitimiliardář se v USA stal hlavním hrdinou americké dělnické třídy, stejně tak jako v českých podmínkách vede největší protestní stranu, ne komunista Filip, ale multimiliardář Babiš.
Trošku holomajzny nakonec.
Z Amerických prezidentských voleb by Česká republika také mohla něco vytěžit. Podobnost Trumpa a Babiše není čistě náhodná, už jenom tím, že všechny mediální a polická blahorodí jsou v jednotné frontě proti nim. Výhodou by také mohlo být, že Trumpova první žena je Češka, se kterou žil 15 let a mají spolu tři děti, které prý umějí Česky. Budoucího prezidenta spojených států bývalá tchyně Marie Zelníčková navštěvuje, protože jezdívá za vnoučaty. S Donaldem si často telefonuje.