Karel Stýblo

Blaho národa

15. 12. 2016 14:26:18
To dá rozum, zákonodárci myslí na svůj lid. Příští rok si k platu přidávají dalších 7 000 korun, aby usilovněji mohli pracovat pro svoje občany od Šumavy až po Beskydy. Také, aby si občani zaplatili kuřáckou prohibici. Na rozdíl

od komínů, mohou prozatím kouřit doma.

Uzené plíce vydrží více.

Další na orloji ministrů zdravotnictví Miloslav Ludvík, má z protikuřáckého zákona velkou radost: Nejde tady o zákon proti kuřákům, jak ho rádi nazývají někteří jeho odpůrci, je to zákon proti zlozvyku, zvanému kouření. Uvědomme si, že kouření každoročně způsobuje v České republice smrt zhruba 18 tisíc lidí. Každý život, který tento zákon zachrání, stál a stojí za to úsilí zákon prosadit! Naše děti už budou vyrůstat v prostředí, které bude jasně říkat, že normální je opravdu nekouřit, chránit své zdraví a nepoškozovat ho ani ostatním jak tabákovým dýmem, tak třeba alkoholem."

Zapomněl zmínit marjánku a tvrdé drogy.

Co se týká kouření, již v dávném věku lidé přišli na to, že uzení je účinná a blahodárná konzervace. Proč tedy, v našem skvělém a moderním věku, si to blaho odpíráme? Lépe řečeno, mnohým z nás je nedobrovolně odpíráno. Pravděpodobně i pojídání uzeného bůčku v dohledné době ministerstvo zdravotnictví zakáže taky. A co tučné vepřové maso? Jako dítě si pamatuji, že na domácí zabíjačky muselo být povolení a sádlo s kruponem (kůže), se odevzdávaly státu. Nad dodržováním zabíjačkového zákona bděli okresní pověřeníci (komisaři) a když sedlák nedal úplatek, jeho rodina měla velkou polízanici.

Moderní je nekouřit... ?

Za všechno může Kryštof Kolumbus a jeho námořníci, kteří přivezli tabák z Ameriky. Mateřskou rostlinou je tabákovník (Nicotiana tabacum), pojmenovaný po panu Nicotovi. Budiž mu odpuštěno, domníval se totiž, že jde o léčivou rostlinu. Tabákovník však v herbáři mezi léčivkami nenajdete. Zvyšuje však bdělost, zlepšuje schopnost soustředit se a zlepšuje paměť. Také potlačuje podrážděnost, agresivitu a snižuje chuť k jídlu. Vykouřená cigareta nepřivodí pouze pocit tělesného blaha, je také pomocníkem při navazování komunikace, přítelem při čekání a životabudičem při únavě.

Na druhou stranu, být kuřákem je těžký úděl, protože kuřák se těžce prokuřuje životem. Má strach, jestli se bez kouřové dutinky dokáže, třeba na večírku, nebo při výběrovém řízení, soustředit, odvázat a rozveselit. Kuřák v sobě nese také velké břímě strachu, které nekuřáci nikdy nepoznají. Jsou to strachy spojené s představou, že budou muset kouřit přestat. A všichni víme, jak strachy negativně působí na psychiku člověka. Jsou nezdravé, paralyzující, stresující a tím snižují imunitu. Mnozí psychologové se přiklánějí k názoru, že za vyšší nemocností kuřáků stojí především vliv jejich strachu.

Z praxe.

Protože moje manželka kouří asi padesát let, dokážu posoudit, že jeden z jejích strachů vyvolává pouhá myšlenka, že jí dojdou cigára. Také situace, že nejni v dohledu kuřácká restaurace, dokáže zkazit dovolenou, nebo výlet. Do stresové situace se kuřák (ačka) dostane i doma večer, při posezení s rodinou. Když cigarety docházejí, vystrašené osoby neváhají jet do nonstopu, či k benzinové pumpě. Uvědomují si předkladatelé protikuřáckého zákona, jak ve vypjaté životní atmosféře utrpí mezilidské vztahy? U nekuřáků (Nekouřím cca 40 let)se rozvíjejí deprese též, ale příčinou není kouřící manželka, ale střet s blbcem!

Aplikovaný výzkum.

Nesmím zapomenout, že kuřáci jsou i vděčným objektem zdravotně - sociologického výzkumu. Na příklad, za jakých okolností cigareta pomáhá k uklidnění, když přijdou „velké nervy“. Jak si kuřák odepře zapálit při hádce a jiné extrémně vypjaté situaci. Proto vědci zkoumají, proč vedle evidentně prokázaného blaha, cigareta škodí. Do aplikovaného výzkumu musí stát nutně vložit více peněz, aby se vědělo jak se kuřáků zbavit a na druhé straně jak pomáhat zaměstnanosti v tabákovém průmyslu.

(Ať vědci zjistí cokoli, dokud je prodej cigaret legální, kouření není trestné a na uživatele je nutno pohlížet jako na nevinného.)

Kuřáci sobě...

Pokud si má demokratická společnost osvojit nějakou „prohibici" a respektovat ji, měly by být splněny dvě podmínky. Zaprvé, lidé nesmějí mít pocit, že je stát buzeruje místo toho, aby si zametl před vlastním prahem a problém se vyřešil sám. Zadruhé, zákaz by se měl opírat o pokud možno široce sdílené vědomí, co je a co není přijatelné, co se sluší a co ne. Jinak nefunguje.

Kouření škodí zdraví. To je pravda a všichni to asi vědí, nebo tuší. Tak proč ho nezakázat rovnou, všude a všem? Protože to nejde. Místo „kouření zakázáno" si řekněme „výroba cigaret a obchodování s cigaretami zakázány." A dojde nám, že neřest, na které se dá vydělávat, je toho času nepřemožitelná.

V restauraci nejste na státní půdě, takže kouření by tu neměl zakazovat stát, ale ten, komu ta půda patří. Ne jen ve jménu svaté svobody podnikání, ale proto, že s takovým zákazem jste pak srozuměni lépe.

Tady je potřeba znovu odlišit zákaz kouření a zákaz cigaret. Stát, který má se spotřební daně z tabákových výrobků příjem kolem 45 miliard ročně, se přitom tváří, že je to jedno a to samé a že bojuje i proti kouření, i proti cigaretám. Není to pravda.

Laskavému čtenáři přeji hezké dny! Nekuřák.

Autor: Karel Stýblo | karma: 27.14 | přečteno: 635 ×
Poslední články autora