O jednoho blogera vůbec nejde.

Možná si laskavý čtenář ani nevšiml, že jsem poslední článek zveřejnil 17. Května. Opravdu mě unavuje cynická zabedněnost a nechuť velkého množství určitých lidí naslouchat druhému.

 Opravdu vám občané nevadí, když z nás neokomunizmus dělá pitomce?

Svou roli samozřejmě hraje diktatura mainstreamových médií a tak si ani mnozí nevšimli, že Evropská Unie se postupně transformuje na komunistickou RVHP. Možná jsme po listopadu všichni tušili, že demokracie bude bolet, ale málo koho napadlo, že za slova vlastenectví a morálka se budeme stydět. Tehdy na místo marxizmu na celé frontě vyhrál markyzmus a hochštapléři bez zábran. Nadšení ze svobody všechno převážilo a nestačili jsme si všimnout, kdo – že se ujímá moci a začíná řídit naše životy.

Divná doba malin přezrálých.

Samozřejmě politická blahorodí a další VIP občané, spojené pupeční šňůrou se společností, kde morálka je sprosté slovo, neslyší, nebo slyšet nechtějí. Běžní občané, denně zápasící o důstojnou existenci, jsou už jejich „politikou“ zmoženi. Místo tvorby potřebných zákonů a řízení státu, vidí jenom boj o moc a aby měli plná koryta. Vylévání našlehané špíny, že Babiš je zločinec a s hloupým a nemocným Zemanem, ohrožují naši těžce vydobytou „svobodu,“ se Kalouskům a jiným „tvůrcům demokracie“  nedaří oslovit tu zmoženou a rozzlobenou většinu.  Také, že kvůli novému pokrytectví se opět jinak mluví v hospodách a v práci, jinak ve škole a doma před svými dětmi, opět začíná být velkým trápením. To se nám dříve narozeným, již jednou přihodilo.

Jestliže Havel, svého času mluvil o blbé náladě, tak dnes přišel čas mluvit o nezdravé, závistivé a zákeřné, nerespektující a prodejné politice. Přitom by stačila trocha pokory, trocha vcítění a ochota naslouchat druhému, třeba odlišnému názoru. Jenomže místo uklidnění nás k fanatickým názorovým střetům vedou i veřejnoprávní média. Kam se poděla úcta? Jak je možné ničeho a nikoho si nevážit a sprostotu omlouvat demokracií?

Štiplavý čoud.

Zkrachovalý písničkář Jaroslav Hutka nedávno složil píseň „Miloš a zubatá.“  Troufám si říci, že tohle umělecké dílo se skvěle zařadilo k angažovanému umění pražské kavárny, také že nahrávku ke sdílení na síti Youtube poskytla nezisková organizace Post Bellum. Já teď poskytnu jenom krátkou, ale výživnou ukázku textu, ve kterém je zmíněn i kardinál Duka:

„Sprosťák a ožrala, blemci blemt, tlučhuba, vidlák a chvástal, vždyť to byl náš český prezident, arcibiskup Duka zalkal… Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchla tekila, v podvězku kremelském brázda, Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, hotovo, konec a basta…“

Na twiteru se kardinál Duka bránil: „Aniž bych se chtěl jakkoliv zabývat obsahem laciného popěvku, skutečně mě mrzí, když nenávist a zášť proti Dukovi či jiné lidské bytosti zbaví člověka nejen zábran, ale i obyčejné soudnosti do té míry, že svým vystupováním popře i svou vlastní lidskou důstojnost a integritu."