Co nás čeká?

Ženy Evropanky! Vztah muže a ženy již moderní život překonal! Čím lidé procházeli po tisíciletí, se musí zavrhnout, protože v multikulturalizmu a genderizmu, je model rodiny zaostalý.

Jak jinak si vyložit další dokument Rady Evropy, než jako snůšku neomarxistických pouček a mouder? Diskuze nad Istambulskou úmluvou je v plném proudu a já jsem si jistý, že drtivá většina potomků evropské civilizace si myslí, že zase nějaký blb chce poroučet větru a dešti. A nechápu, proč my marxizmem a bolševizmem postižené země, se nedokážeme jednoznačně vzepřít. Dokonce už naše školství vydalo genderově korektní učebnice pro školy, kde se žena matka už nesmí ukazovat jenom v rodině s dětmi, ale v zaměstnání v různých profesích.

Jenom ohlédnutí?

Něco podobného si dříve narození jistě pamatuji z dob budování socializmu a komunistických pětiletek. Ženy v kožené zástěře u soustruhu s vlaječkou „Úderník,“ nebo rozesmáté lidi s lopatou v ruce a helmou na hlavě, při budování přehrad, nebo průmyslových podniků. Rozjuchaná děvčata na stavbách mládeže, nebo zemědělských brigádách při pomoci národnímu hospodářství. Takže mnozí světoví politici a hodní europoslanci vydávají obrácený marxizmus za novodobé spasení světa? Jenomže… tehdy byla rodina stále základem státu. Na rozdíl od blábolu zvaného genderizmus, který v konečném důsledku neuznává ani pohlaví.

Teď je nás lidí na světě, asi 7,5 miliardy, když jsem v padesátých letech minulého století bral rozum, bylo nás o 4 miliardy méně. Je zajímavé, vrátit se v čase ještě dál. V roce 1830 – 1 miliarda, rok 1930 – 2 miliardy. Válečná léta porodnost zbrzdila, třech miliard obyvatel na zemi bylo dosaženo v roce 1960. Rok 1975 – 4 miliardy, rok 1988 – 5 miliard, rok 1999 – 6 miliard a rok 2005 nás bylo 6,5 miliardy. Kam se lidská společnost posune za dalších padesát let? Současné odhady pro rok 2050 se blíží k 10 miliardám obyvatel planety.

Evropská výzva.

Ženy národů Evropy, ve vašem zájmu dělejte kariéru a hlavně neroďte svým mužům děti! Pokud se tak stane, podle nového učení… docela vážně si malé dítě může zvolit, jestli chce být ženou, mužem, nebo klokánkem. Asi proto naši vůdci dojednávají záskok v muslimském světě. Arabové s tolerantním přístupem k životu, jistě úbytek Evropanů nahradí. A evropským rodinám bude zase, jako dřív, nosit děti vrána, nebo čáp. A ty ptáky docela jistě nově poučení Evropané nevyhubí. Kdo by jim potom děti nosil?

Ještě že dokument Rady Evropy, který pod názvem Instanbulská úmluva, probudil v českém mediálním prostoru něco víc, než předkládá poslušný mainstream. Díky monsignoru Petrovi Piťhovi se veřejnost probudila a Bohu dík, vznikla kontroverzní diskuze.  Dobře, že monsignor Piťha, během jeho svatováclavského kázání varoval před další diskriminací. I běžní občané se mohli dozvědět, že svět po přijetí zmíněné úmluvy, by vedle žen mužatek, učinil z homosexuálů „nadřazenou třídu“ a odmítl tisíc let platné pojetí tradiční rodiny.

Demokratické pojetí EU.

Musí se obnovit represivní složky, které znova zavedou lágry pro odbojné a nepřizpůsobivé Evropany. Istanbulská úmluva do popředí nasune neobolševickou, občanskou společnost s větším špiclováním a udáváním. Svévole neloajálních spolků, jež nadále budou proklamovat demokracii na pohlaví člověka, bude muset být umlčena a zničena… A ještě později se demokracie pozvedne sociálním inženýrstvím, které budou později vytvářet androidi.

Probuďme se!

Všechno se opakuje? Už Ovidius Naso ve dvacátých letech před naším letopočtem psal o zbožném Pygmaliónovi, který je znechucen ženskou proradností, že zůstává starým mládencem. Ze slonové kosti si vyřeže sochu ideální panny, tak krásnou, že se do ní zamiluje. Modlí se k bohům, kteří jeho prosby vyslyší a způsobí, že socha v Pygmalionově objetí ožije. Bere si ji za manželku a ta mu porodí dceru Pafé, která potom zkamení.

Našinec nemusí mít až tak velkou fantazii, aby mu Ovidiova báje ukázala na současný proces, který méně bedlivé oko nevnímá, avšak ve své logice bude mít ohromný dopad na příští generace. Naši později narození jsou prozatím hodně nepozorní.  Co až se začne hroutit po tisíc let vytvářená evropská civilizace, kterou pozvolna zlikvidují multikulturalisti a evropští neomarxisti? Co až se lidi znova budou bát, aby je někdo neudával a nezbavoval je svobody v novodobých lágrech? Pak už bude pozdě.