Viry slov, aneb COVID ve víru.

V té povodni slov se pokusím své výrazivo dále neředit. Už jsem před čtrnácti dny, trochu rouhavě napsal, že jsme dostali facku, aby se lidi vzpamatovali. Bude tenhle políček stačit, abychom si začali vážit dobrého bydla?

Největší hodnota, kterou máme, jsme my samotní. Lidé soucitní, pokorní, tvořiví, zodpovědní a stále hledající sami sebe. Bohužel, dnešní svět ve svých hodnotách lidskosti, selhal. Vydal se přesně opačným směrem. Hromadění majetku samolibých bankéřů ve jménu tisíce paragrafů a nařízení, šmírování ve jménu svobody, vedou k úplnému mentálnímu a ekonomickému selhání celé společnosti. Kdyby byla opravdová svoboda, každý z nás by určitě měl řadu nápadů, jak svět okolo sebe zlidštit a nenásilně se vrátit k přiměřenému vývoji a přírodě.

Suchá větev stromu života.

Každá globální vláda je totalitou a totálním nesmyslem. Nefunguje na jakékoliv úrovni a politickému zadání. Na příklad Evropská unie je v podstatě okrašlovací spolek, fungující za peníze pracujících občanů a koronavirus odkryl její fungování do plné nahoty. Základním prvkem lidského společenství není uměle spatlaný stát s byrokratickými smlouvami. Je to národ, či společné sdílení tisíciletého vývoje společného protoru. Pokud to Soros, nebo světové banky globálními penězi chtějí změnit, musí se nejdříve poradit s historií lidstva.

Zrovna tak Česká národní banka. Proč, když vloni vydělala asi 60 miliard korun, by nemohla občanům, daňovým poplatníkům, pomoci sanovat hrozbu krachu ekonomiky? Či nějak jinak pomoci státu, potažmo daňovým poplatníkům? Nepamatuji si přesná čísla, ale v devadesátých letech za premiéra Zemana, stát do zprivatizovaných a rozkradených bank, nalil nejméně 100 miliard korun. Proto si troufám říci, že podnikatelský sektor teď není v problémech proto, že nás všechny postihla pandemie, ale blahosklonný přístup předešlých vlád, nevyjímaje současného Babišova vládního pseudosocializmu.

Dary za nezodpovědnost.

Nyní takřka od všech podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných, zní ze všech stran „státe dej“. Mnozí podnikatelé si finanční polštář vytvořili, jiní si ale celé zisky ukládali do svého polštáře pod hlavou a třeba si platili jen na minimální důchod. I v době karantény si v drahých autech zajeli na lyžovačku do Itálie a nakaženi  COVID – 19 teď natahují ruce. Obávám se, že všichni zastánci svobodného podnikání zapomněli na riziko a teď v nouzi by rádi zapomněli na svobodný život v kapitalizmu. Chtěl bych věřit, že u nás zbylo ještě hodně lidí, kteří si zachovali zdravý rozum a přebírají odpovědnost sami za sebe.

Právě teď poslanecká sněmovna řeší vládní návrhy darů pro ekonomiku. Nejen pro životně důležité firmy, ale i pro všechny skoropodnikatele, možná i zombí firmy, od kterých státní rozpočet nikdy neviděl ani korunu. Pokud budeme rozdávat dary za to, že pandemie znehybnila ekonomiku, pak tím utrpí ti zodpovědní, kteří vlastními silami dokážou těžké období ustát. Stát bude rozdávat, ale zapomíná na spravedlnost. Určitě těm potřebným, kteří se nemohou bránit, musí brát. Asi pomoc, která by mohla být spravedlivá, by se neměla takhle přerozdělovat.

Státe!

Státe a vládo Babiše, šmahem nevyhlašuj dotace, bezúročné půjčky a jiné výhody jen pro někoho! Když už se uvažuje o schodku státního rozpočtu 200 miliard, může stát daně a jiné peníze co se vylíhnou v našem prostředí, nechat občanům bez rozdílu. Ekonomika se za deset let vzpamatuje, ale nespravedlnost a další křivdy se budou napravovat další lidskou generaci. Státe a Babiši, naprav to! Že se zprivatizovala voda, uhlí a podobné životně důležité obory. Ptám se, komu nevadí, že z našeho rozpočtu odchází do zahraničí i neznámým majitelům firem 300 miliard korun?

 Protože v záplavě vládních úspěchů boje s koronavirem se nemluví o ničem jiném, musím zmínit ještě jeden návrh a další riziko. I když nejsem volič pana Okamury, navrhuji využít teď ochromené EU a začít pracovat na odchodu. Co se týká rizika, představují ho lidé bez domova a další nepřizpůsobiví spoluobčané. Ti těžko mohou dodržovat vládní nařízení, když vesměs domov nemají, nebo ho mají zdevastovaný. Oni opravdové riziko představují, protože oni o rizikách jen málo přemýšlejí. Asi by měli být zadržováni v karanténě do doby, než epidemie skončí. Je mně jich upřímně líto, ale dopustíme, aby lidé, kteří dávají společnosti nejméně, byli pro ni nejvíce rizikoví?