Povídání na neděli.

Tak – ňák mám neodbytný pocit, že rozum se vytrácí jako pára nad hrncem. Laskavý čtenáři, prosím, nezlob se. Dříve jsem rád komunikoval naživo a tvrdil jsem, že i diskuze v hospodě je obohacující.

Postupně se této možnosti vzdávám a dnes mohu počítat leda internetové, nenávistné komentáře, nebo lajky. Tak – ňák mám neodbytný pocit, že povoleno mluvit má už jenom „dětský rozum“. Dnes už jen málokdo si dovolí tento jev nazvat diktaturou s následkem ztráty vlastní identity.

Bohužel, že si novodobí svazáci svůj předobraz před nějakými šedesáti lety, nemohou prohlédnout naživo. Jinak by se viděli jako v zrcadle. Mládí je překvapeno jistotou o sobě samých, nepochybuje o svých pravdách a s klackem v ruce je ochotno bořit staletou práci svých dědů.  Tehdy se budoval komunizmus, dnes si dovolím říci, že dnešní stav mysli, přikazuje mladým, stejnou ztrátu identity. Tedy!

Dávno před padesáti lety, nebyl virtuální svět, ale stavby mládeže a naši donátoři plánovali pětileté plány jak dohonit a předhonit… Například ve výrobě oceli. A na západ od našich hranic se chechtaly hippies - květinové děti.

(Příslušníci hippies nosili dlouhé vlasy, volné oblečení a korálky a celkově prosazovali „primitivní“ vzhled jako projev negativní reakce proti většinové metrosexualitě u mužů v 30., 40. a 50. letech 20. století.)

                                                                                                                                      Foto - autorské.