Moje EU.

Podle čeho se pozná životaschopnost společnosti? Vždy jsem si myslel, že podle akčnosti a výsledků práce. Avšak úředníci a europoslanci, se nás všechny euro-občany, snaží přesvědčit, že hlavně podle keců.

Nejnovější problém.

Jak má občan zamezit sáhodlouhým diskuzím evropského parlamentu, třeba o velikosti klecí na slepice, nebo o zákazu prodeje vysavačů s výkonem nad 1600 W? Brusel se také chystá na regulaci splachování v záchodech. Nejnovější problém europoslanců se týká autorského práva na celoevropské úrovni - zrušit svobodu panoramatu. Takže okolojdoucí, turisté a jiní amatérští fotografové, kteří si vyfotí nějakou sochu, nebo most, můžou být žalováni.

Jestli si někdo znova autorské právo nekoupí, snažím se uvěřit, že na Karlův most již autorská práva zanikla a za fotku nepůjdu k soudu. A jak to bude s hospodou Na Rynku, nebo Nuselským mostem? Jestli se nepletu, jejich architekti dosud žijí. Jak to bude s fotoblogem, nebo facebookem? A profesionální fotografové budou muset před zveřejněním „panoramatu“ požádat držitele autorských práv? A co se stane, když do záběru televizní reportáže z pochodu homosexuálů, se dostane Tančící dům na rohu Rašínova náměstí v Praze?

Přetížené orgány EU.

Snad mi laskavý čtenář promine, že v těchto napjatých chvílích, když řečtí důchodci pláčou nad vystoupením z eurozóny, se zabývám jen pomatenými nápady euro-poslanců. Ono totiž, 40 000 úředníků a zhruba 15 000 najatých pracujících v orgánech Evropské Unie, neví kam dřív skočit. Na příklad, jestli mají udržet Euro v Řecku, nebo utečence v Africe. Také jestli „našincovi“ mají otevřít trhy v Americe s geneticky upravenou kukuřicí. Tomu bych se nedivil, protože politicky se Ameriky dávno držíme, jako veš košile.

Proto se jenom obtížně dozvídáme pravdu o příčinách rozvratu států Afriky a blízkého východu. Také o rakovině terorizmu. Snad jenom tragikomicky jde vyjádřit přátelství Muammara Kaddáfího z Francií, když nabízel, že bude africkým uprchlíkům bránit odchodu do Evropy. Chvíli potom byl Kaddáfí, za nepochopitelné podpory Francouzů a USA zabit, Libye se rozpadla a stala se nástupním molem uprchlické invaze.

Pro úplnost trocha vzpomínání.

Ještě je nutné vrátit se o nějakých dvacet pět let, protože příčinami katastrofálního afrického jara se nikdo z vůdců mnoho nezabývá. Al-Kájdu si vyzbrojily a zaplatily USA. To není blábol, do jejich světových zájmů tehdy nezapadala okupace Afghánistánu Sovětským Ruskem v 80. letech minulého století. Afghánští Mudžáhidové byli CIA podporováni a ozbrojeni. V pozdější fázi války jim Amerika dodala i raketové komplety země – vzduch FIM-92 Stinger. Zhruba za deset let poté, následovala apokalypsa 11. září 2001 v New Yorku.

Nevím, jestli další válku v Afghánistánu mohu nazvat dalším tragikomickým příběhem? Ten začal 7. října 2001. USA  za teroristické útoky vyhlásily operaci Trvalá svoboda, jejímž cílem bylo zajmout Usáma bin Ládina a dalších členů Al–Kájdy. Současně zničit režim Talibánu, který Al-Kájdu podporoval. Co bylo na další válce tragikomické? Proti sobě bojovaly americké zbraně!

Do mého článku se hodí citace novinářky Terezy Spencerové z rozhovoru pro Parlamentní listy ze dne 2.7.2015:

A patnáct z osmnácti tehdejších útočníků byli Saúdové, někteří z nich placení z královských charit. Saúdskou „stopu“ se tehdy kvůli ropným zájmům podařilo ututlat a dnes se zdá, že je zapomenuto i 11. září jako takové, protože vousáči z al–Káidy nám připadají jako kavárenští džihádisté, kteří na rozdíl od Islámského státu nikomu nesekají hlavy a zabíjejí „humánně“, tedy prostou střelbou ze samopalů či děl nebo sebevražednými útoky… že skupiny hlásící se k al–Káidě bojují proti skupinám hlásícím se k IS, vypovídá ve většině případů jen o tom, že v dané oblasti zuří boj o to,kdo bude lokálním „kápem“. Když ale na chvíli přestanou bojovat o moc, rychle se shodnou na tom, kdo je jejich společným nepřítelem…

Je možné si myslet, že za vzestup násilí muslimů mohou Spojené státy?

Samozřejmě, že – ne jenom. „S Aláhovou pomocí dobudeme Bílý dům. Zažijeme den, kdy budou vykopnuty dveře do Bílého domu a vejde kalif (následník Mohameda),“ vykřikoval islámský kazatel 23. Června 2011 v Londýně za souhlasného halekání kolemstojících muslimů. „Přijde den, kdy skončí Obama i Cameron na kolenou, aby nám muslimům platili daň za ochranu ne-muslimů,“prohrábl si svůj mohutný plnovous. „Prapor islámu zavlaje nad Bílým domem i nad sídlem britské vlády na Downing Street.“ Tak je možné, že se stará dobrá Anglie jednou změní v další zemi Proroka Muhammada. Už dnes je možno slyšet proroctví: „Věřte mi, přijde den, kdy královna Alžběta II. bude nosit burku…“

Přidám ještě jednu tragikomedii. V den 13. výročí útoků na New York prezident Obama požádal Kongres o nový zákon, aby mohl vojensky podpořit syrskou opozici proti prezidentovi Asadovi. Jako by Američané zapomněli na nepřítele, který zbořil newyorská dvojčata. K rebelům v Syrii totiž patří džihádisté Al-Kájdy z Afghánistánu, Pakistánu, Saúdské Arábie a dalších islámských zemí. Můžou být cizí, islámští extrémisté z možná třiceti států, syrskou revolucí? Řekl bych, že si USA vyzbrojují i dnešní Islámský Stát.

Konečně se vrátím se do Evropy. Nechci soudit, kdo kecá více než já, ale můžou být orgány EU, s celým evropským společenstvím, a mizivou akčností životaschopné? A nemůže se invaze uprchlíků do Evropy stát předobrazem minaretu na místě Svatovítské Katedrály? Nebo zničení třeba českého Národního divadla? Docela dobře si představuji „Pražskou kavárnu“ plnou ozbrojených vousáčů. Třeba k tomu postačí pár generací vymírajících Čechů a Moravanů.