S islámem se vrací komunizmus.

Marxisté dlouhá léta čekali. Konečně mohou říci - nastal neúprosný třídní boj, který vyústí ve vybudování beztřídní evropské společnosti. Sociálním inženýrům zůstala jenom malá pochybnost.  Jestli je islám s marxizmem kompatibilní.

Hloupé představy.

Jakoby marxisté a islamisté, si spolu s paní Merkelovou, řekli: „To je přece ono, na co čekáme už tak dlouho.“  Skutečný a neúprostný třídní boj, ve kterém může být islámský lid vzorem. Protože muslimové, do určité míry tolerují křesťany, ba i židy, pokud se jim zcela podřídí. A tak paní Merkelová bohorovně nechá žít levičáky vedle pravičáků, Krista vedle Proroka. I když se ani spolustraníkům z PDS, její nápady nezamlouvají. Jako by říkala: „Přece se nevzdáme svého dialektického materializmu!“ Jenom malinko zaváhala, když ideálního člověka, někoho podobného Marxovi nebo Leninovi, ještě nepotkala.

Snad se jím stane samotný Prorok, nebo někdo z 53 poslanců PDS ve Spolkovém sněmu? Nebo český kněz a profesor Tomáš Halík? Protože on si váží těch, kteří i v dnešní vypjaté době, dokážou rozlišovat mezi islámem a extremisty zneužívajícími symboliku a rétoriku islámu. Zapomněl si vzpomenout, že podle islámského práva je svět rozdělen na tři části: dár al-harb (území války), dár al- islám (území islámu) a dár as-sulh (území mírových dohod) - to znamená země, se kterými byla uzavřena smlouva.

Chráněný lid - ahl adh-dhimma.

Mimo jiné, v Koránu se také píše: „Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce ponížení.“  Těm, kterým se nedostalo Písma, označuje Křesťany a Židy. Podle Koránu Mohamed osobně nařídil vyvraždit židovské obyvatele města Medíny. Jejich ženy a děti prodal do otroctví. Jeden tradiční verš Koránu říká: „V poslední den věřící budou bojovat proti Židům. A balvany řeknou věřícímu: „Za mnou se skrývá Žid. Muslime, pojď sem a zabij ho!“

Podle muslimského práva jsou Křesťané, Židé a stoupenci jiných náboženství i ti, kteří se asimilovali (sprosté slovo v Evropě) a žijí v muslimském státu, jsou podřadnou sociální skupinou, a to navzdory tomu, že mohou být stejné rasy, jazyka či původu jako většinové muslimské obyvatelstvo. Islámské právo nezná pojetí národa a občanství, ale pouze pojem umma, což značí jediné islámské společenství. Z tohoto důvodu může každý muslim, neboť je příslušníkem společenství umma, žít v jakékoliv islámské zemi jako by to byl jeho domov. Stává se tak subjektem stejného právního řádu, má podobné zvyky a těší se stejnému společenskému postavení.

Selhání.

Už staří Římané říkali: „Když chceš mír, připravuj válku.“ Věděli, že mír se udrží jenom tehdy, když dobyvatelé vědí, že narazí na rozhodný odpor. Proto Evropská unie jednoznačně selhává. Teď je poslední šance se rozhodnout, jestli má smysl pokračovat v placení diskusního klubu vyvolených. Jestli má smysl podporovat politické trafikanty ve žvanírně, ve které se dají vyřešit leda velikosti klecí pro chovné slepice. Už dávno se měl občan Evropy dozvědět, že nejde žít ani v duchu komunistické naivity ani krásných představ o sjednocené Evropě.

Představa, že jednotná měna všechno vyřeší, je jednou z nich. Byla buďto naivitou, nebo záměrným blafováním bankovních domů. Samozřejmě, liberální politici uviděli „svou“ příležitost, jenom jim chyběla ekonomická předvídavost a invence. Jednoduše řečeno – krásné představy paří do kategorie snů. (RVHP) Pro spáče v EU je pozdě!  Pod tlakem, třeba řecké krize, nebo laviny utečenců, je rychlé probuzení nefyziologické, a tedy nepříznivé lidskému tělu. Proto není jednoduché dostat se do bdělého stavu a rozhodovat. Evropská unie jednoznačně selhala.

Žvanírna.

Už dávno se v EU vesele žvaní. Výsledkem je už nejméně rok trvající vlna neřízené emigrace z rozbitých islámských států. Naši vyvolení se dohadují, co by se mělo, jak by se mělo, nebo nemělo udělat. Většina občanů však má jasno. Základem je ostřihnutí Islámského státu od peněz a od ochotných dodávek zbraní. Další v pořadí je likvidace převaděčství a neprůchodnost do Evropy přes hranice tak zvaného Schengenu. Jenomže akceschopnost končí v předposranosti na hranicích USA, potažmo Turecka, Řecka a Itálie.

Možná přiléhavější je používat slovo neakceschopnost. Ta začíná v odlišných zájmech hlavních hráčů NATO. Ten největší gambler roztáčí ruletu za Atlantickým oceánem, a přesto má největší slovo. Proto evropské společenství, ve své podstatě, umírá. Dosud mimo diktátu obchodu nikdo neřekl, jak vytvoříme společný stát. Jestli federaci, či nějaký superstrát s demokracií a osvíceným vladařem. I ta unie musí mít alespoň společné střežení hranic. Po letech „budování“ zůstaly jen rozhádané národní státy, navíc oslabené společnou měnou a nekontrolovaným Schengenským prostorem.

Obrácené milosrdenství.

Asi díky němu dnes Evropou křižují statisíce uprchlíků. Všechny humanistické, multikulturní a soucitné agentury se opět za prachy můžou přetrhnout, jak se zavděčit uprchlíkům. Jenomže soucitnost je Koránem chápána jako výraz ponížení a podřízenosti. Paní Merkelová, přes dost problematickou, islámskou menšinu ve svojí zemi, to ještě nepochopila? Podle Koránu jinověrec nesmí zapochybovat o nadřazenosti muslima. Cokoli pro něho udělá, nebo mu dá, je pouhou povinností.

Mluvím nerad o sobě, jenomže při svém pamětnictví, sám sebe nepoznávám. Celý život jsem „trpěl“ zvýšeným sociálním cítěním, teď je snad ze mě bezcitný cynik? Na konec, svým vůdcům musím ještě říct: „Pro Pána, už těch rošád a lavírování nechte, protože marxismus je proti islamismu jen dětskou hrou na černýho Petra!“ Ten první ismus jsem si docela užil.