Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Soubor hlupáků.

13. 07. 2017 11:58:28
Jenom se těžko rozpozná, kdo je hlupák větší. Mnozí z nás právem tuší zradu. Když se před listopadem chartisté odvolávali na lidská práva a na sílu zdravého rozumu, to jsme ještě věřili, že život je založen na tradicích.

Foto: Autor - koláž

G20 – Hamburk.

Minulý týden se ve válečné zóně Hamburku, sešlo 19 nejvyspělejších ekonomik. V jednom pytli byly Japonsko, Indie, Mexiko ... co tam dělá Saúdská Arábie? Má vůbec svou ekonomiku? Zase otázky. Ropa se tam čerpá podle cizích technologií a odborníků a její prodej s pomocí nadnárodních korporací lze těžko považovat za státní ekonomiku. Chodníky jim tam dláždí hlavně americké petrodolary a samozřejmě jich dost zůstává i na podporu Islámského státu.

Navíc se sešlost v Hamburku trošku prodražila, protože klidně mohla být ve formátu G4. Zde šlo hlavně o Čínu, Německo, USA a Rusko. Dramatické záběry z Hamburského „ bojiště“ obletěly svět, lidé jsou v šoku z pouličních potyček a vedle rozbitých výloh budou sčítat i šrámy na duši. Budou také sčítat stovky zraněných, protože nasazení policie bylo údajně největší v poválečné historii města. A proč se situace tak vyhrotila? Asi proto, že se pravé důvody sociální nespokojenosti zatajují.

Není to jen konflikt mezi chudými a bohatými, ale mezi poníženými a těmi, kteří jim svou pýchu a nadřazenost dávají okázale najevo. Na příklad, předcházející Trumpova divadelní návštěva Polska a představa Poláků, že budou dalším hráčem na světovém kolbišti, je zcela mimo realitu. I Poláci šlapou v trendu neoliberálního marxizmu, v zásadě ani nalevo, ani napravo. Současnou sjednocující ideologii nevytváří pracující člověk ve výrobě, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Ti jsou jen malým procentem obyvatel, přitom vlastní asi 90% světového bohatství.

Foto: Internet - volně

„Snad ať se raději nescházejí vůbec a posílají si velké myšlenky po SMS! Pokud se tito sumitáři nemohou zbavit svých nutkání, ať odjedou na nějaký pustý ostrov, postaví si tam svoje zemljanky nebo týpí a neukazují se nejen mezi slušnými lidmi, ale ani na TV obrazovkách...“ Lépe se pro Parlamentní listy Zdeněk Zbořil nemohl vyjádřit. Když jsem hledal přesnou definici slov demokracie a svoboda, našel jsem taky zajímavé moudro: “Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude dnes k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“ (Benjamin Franklin)

Foto: Ateo

Selhání zdravého úsudku.

Bylo to další mlácení prázdné slámy a místo odpovědí na zastydlé problémy přicházejí další otázky. Může tisícileté utváření životních hodnot mocenská svévole ničit? Podle mého odhadu už ani bývalí chartisté teď ničemu nevěří, protože dnešní zákony a lidská práva, určují sociální architekti globalizmu. Můj rozum pamětníka taky nemůže pochopit, jak marxistická kultura znova znásilňuje naše životy. Není divu, že bývalé i naše současné politiky, to patogenní prostředí semílá.

Kde se vzal, tu se vzal projekt Multikulturní Evropa. Je to ideologický produkt hnutí nazvaného Nová levice z 60. let dvacátého století, která vychází z filosofie kulturního marxismu (neomarxismus), školy ve Frankfurtu. Z těchto blábolů vychází multikulturalismus, což je politická teorie, která hlásá, že je správné, aby lidé žili vedle sebe na stejném území odděleně podle vlastních zvyklostí a tradicí. Jednotící kultura nemá existovat, protože všecky kultury, civilizace, jejich hodnotové systémy se vzájemně obohacují a vytvářejí rasově, kulturně rozmanitou tolerantní společnost.

Evropa se tak ocitá za předělem, kdy se morální pojem azylu jako milosti a dobročinnosti vyprázdnil a stal se nárokem, jakousi zákonnou pohledávkou utečenců. Dnes je udělování azylu pro Evropu zákonnou povinností, i když ilegální utečenci už dávno nepřicházejí s pokornou prosbou, ale s důraznými požadavky. Navzdory vznešeným ideálům a principům je multikulturalizmus nenávistný k evropské civilizaci, kultuře a nakonec i nenávisti k bílé rase. Princip je jednoduchý. Ideologie multikulturalizmu uznává kolektivní vinu všech Evropanů, jak to deklaroval nacizmus k Židům a ostatním „méněcenným“ rasám.

Foto: Československý voják 1957

Loutky.

Za dalších dvacet let, možná budou globální, bankovní korporace vlastnit všechno na zemi a politika bude pouhé loutkové divadlo. Z následníků pyšných Trumpů, Zemanů, nebo muther Merkel, se stanou marionety. Filosofická i kulturní díla velkých myslitelů, budou nahrazena Webovými stránkami Rytmus života o marketinku – jak lidem vnutit něco, co k životu vůbec nepotřebují. Dokud drancování lidských hodnot, přírodních zdrojů a božstva neohraničeného konzumu nepadnou na hubu a bankéři světových korporací „nebudou ryť rypákom v zemi,“ (Citát z filmu Major Terazky) lidé se změny nedočkají.

Málo kdo v médiích si dovolí nazvat hlavní světový proud slepou ulicí. Informace jsou majetkem hlavně korporací a dobře zaháčkovaných mediálních magnátů. Tak zprávy z různých zdrojů se podobají jako vejce vejci a stále méně si můžeme vybírat. Doporučuje se nám, jak je třeba myslet, s kým se máme kamarádit a co mluvit. Docela neomaleně se nám říká jak používat zaříkávající slovíčka politické korektnosti. Nikdo mi nevyvrátí dojem, že moje generace to dokonale poznala za komunistické totality.

Znova opakuji! Na příklad současná Evropská hospodářská Unie, je hodně příbuzná a blíží se RVHP. Její ideologie se více než podobá marxizmu, který se v současnosti tváří jenom o něco lidštěji. Na západ od nás, už v šedesátých létech „Květinové děti“ započaly kulturní revoluci. Evropské hospodářské společenství začalo podléhat, protože neomarxizmus byl menší zlo, než komunizmus na východě. Dlužno dodat, že v té době jsme u nás zaváděli socializmus s lidskou tváří. Škoda, že se nám to nepovedlo, náš neomarxismus by možná hrál vedoucí úlohu ve světě.

Věděli bychom dříve, že neomarxismus není přímý potomek učení Karla Marxe, ale západními levičáky a v šedesátém osmém roce námi vyšlechtěný hybrid. Již dříve bychom věděli, co je korektní politika, co jsou neziskovky, rasizmus, multikulturalizmus, genderizmus, juvenilní justice a celá paleta sluníčkářských pokrokových směrů. Že původní Evropan se doma stane černou ovcí. Že doma bude mít jenom omezená práva, protože nese jakousi kolektivní vinu v otevřené multikulturní společnosti.

Foto: Autor

Autor: Karel Stýblo | čtvrtek 13.7.2017 11:58 | karma článku: 26.74 | přečteno: 1115x

Další články blogera

Karel Stýblo

Kde jsou ty časy...

Z kalendáře vykukuje 28. říjen. Vykoukl na mě státní svátek – Den vzniku samostatného československého státu. Popravdě, v současnosti oslava státu neexistujícího.

28.10.2017 v 12:35 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 260 | Diskuse

Karel Stýblo

Ukradená politika.

Mám pocit, že vidím hodně nevychované kluky, co malým dětem na pískovišti rozkopávají bábovičky. Jeden hravý tatínek postavil hrad, všichni se na něj se zálibou dívali, ale když odešel, každý si kopnul.

23.10.2017 v 9:44 | Karma článku: 13.70 | Přečteno: 478 | Diskuse

Karel Stýblo

Má volič na výběr?

Moje schopnost tolerance se přiblížila nule. Průzkumy veřejného mínění se nejen mýlí, ale volby specificky manipulují. Nebýt předplacených průzkumů, ubylo by nerozhodných voličů a kýblů vylévané špíny.

19.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 236 | Diskuse

Karel Stýblo

Neetická zaměstnanost.

Jak je v naší krajině patrno, pokus o kvalifikovaný odhad počtu našich cikánských spoluobčanů, je neetická věc. Vládní sčítání Romů nebude, je rasistické a nekorektní. Můžeme si jen nalít trochu korektního vína, z pachutí.

19.9.2017 v 10:03 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 394 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 225 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 669 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 963 | Diskuse

Stanislav Blaha

Hazardní Účtenkovka

„Víte o nějaké jiné možnosti, která by vám dávala šanci vyhrát měsíc co měsíc milion korun nebo jednu z dalších více než 20 000 cen, aniž byste museli investovat byť jedinou korunu navíc?“

17.11.2017 v 13:03 | Karma článku: 20.90 | Přečteno: 713 | Diskuse
Počet článků 266 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 774
Důchodce s vlastním názorem, jenž si myslí, že na krmení holubů má ještě času dost.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.