Jenom se těžko rozpozná, kdo je hlupák větší. Mnozí z nás právem tuší zradu. Když se před listopadem chartisté odvolávali na lidská práva a na sílu zdravého rozumu, to jsme ještě věřili, že život je založen na tradicích.
Foto: Autor - koláž
G20 – Hamburk.
Minulý týden se ve válečné zóně Hamburku, sešlo 19 nejvyspělejších ekonomik. V jednom pytli byly Japonsko, Indie, Mexiko … co tam dělá Saúdská Arábie? Má vůbec svou ekonomiku? Zase otázky. Ropa se tam čerpá podle cizích technologií a odborníků a její prodej s pomocí nadnárodních korporací lze těžko považovat za státní ekonomiku. Chodníky jim tam dláždí hlavně americké petrodolary a samozřejmě jich dost zůstává i na podporu Islámského státu.
Navíc se sešlost v Hamburku trošku prodražila, protože klidně mohla být ve formátu G4. Zde šlo hlavně o Čínu, Německo, USA a Rusko. Dramatické záběry z Hamburského „ bojiště“ obletěly svět, lidé jsou v šoku z pouličních potyček a vedle rozbitých výloh budou sčítat i šrámy na duši. Budou také sčítat stovky zraněných, protože nasazení policie bylo údajně největší v poválečné historii města. A proč se situace tak vyhrotila? Asi proto, že se pravé důvody sociální nespokojenosti zatajují.
Není to jen konflikt mezi chudými a bohatými, ale mezi poníženými a těmi, kteří jim svou pýchu a nadřazenost dávají okázale najevo. Na příklad, předcházející Trumpova divadelní návštěva Polska a představa Poláků, že budou dalším hráčem na světovém kolbišti, je zcela mimo realitu. I Poláci šlapou v trendu neoliberálního marxizmu, v zásadě ani nalevo, ani napravo. Současnou sjednocující ideologii nevytváří pracující člověk ve výrobě, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Ti jsou jen malým procentem obyvatel, přitom vlastní asi 90% světového bohatství.
Foto: Internet - volně
„Snad ať se raději nescházejí vůbec a posílají si velké myšlenky po SMS! Pokud se tito sumitáři nemohou zbavit svých nutkání, ať odjedou na nějaký pustý ostrov, postaví si tam svoje zemljanky nebo týpí a neukazují se nejen mezi slušnými lidmi, ale ani na TV obrazovkách...“ Lépe se pro Parlamentní listy Zdeněk Zbořil nemohl vyjádřit. Když jsem hledal přesnou definici slov demokracie a svoboda, našel jsem taky zajímavé moudro: “Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude dnes k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“ (Benjamin Franklin)
Foto: Ateo
Selhání zdravého úsudku.
Bylo to další mlácení prázdné slámy a místo odpovědí na zastydlé problémy přicházejí další otázky. Může tisícileté utváření životních hodnot mocenská svévole ničit? Podle mého odhadu už ani bývalí chartisté teď ničemu nevěří, protože dnešní zákony a lidská práva, určují sociální architekti globalizmu. Můj rozum pamětníka taky nemůže pochopit, jak marxistická kultura znova znásilňuje naše životy. Není divu, že bývalé i naše současné politiky, to patogenní prostředí semílá.
Kde se vzal, tu se vzal projekt Multikulturní Evropa. Je to ideologický produkt hnutí nazvaného Nová levice z 60. let dvacátého století, která vychází z filosofie kulturního marxismu (neomarxismus), školy ve Frankfurtu. Z těchto blábolů vychází multikulturalismus, což je politická teorie, která hlásá, že je správné, aby lidé žili vedle sebe na stejném území odděleně podle vlastních zvyklostí a tradicí. Jednotící kultura nemá existovat, protože všecky kultury, civilizace, jejich hodnotové systémy se vzájemně obohacují a vytvářejí rasově, kulturně rozmanitou tolerantní společnost.
Evropa se tak ocitá za předělem, kdy se morální pojem azylu jako milosti a dobročinnosti vyprázdnil a stal se nárokem, jakousi zákonnou pohledávkou utečenců. Dnes je udělování azylu pro Evropu zákonnou povinností, i když ilegální utečenci už dávno nepřicházejí s pokornou prosbou, ale s důraznými požadavky. Navzdory vznešeným ideálům a principům je multikulturalizmus nenávistný k evropské civilizaci, kultuře a nakonec i nenávisti k bílé rase. Princip je jednoduchý. Ideologie multikulturalizmu uznává kolektivní vinu všech Evropanů, jak to deklaroval nacizmus k Židům a ostatním „méněcenným“ rasám.
Foto: Československý voják 1957
Loutky.
Za dalších dvacet let, možná budou globální, bankovní korporace vlastnit všechno na zemi a politika bude pouhé loutkové divadlo. Z následníků pyšných Trumpů, Zemanů, nebo muther Merkel, se stanou marionety. Filosofická i kulturní díla velkých myslitelů, budou nahrazena Webovými stránkami Rytmus života o marketinku – jak lidem vnutit něco, co k životu vůbec nepotřebují. Dokud drancování lidských hodnot, přírodních zdrojů a božstva neohraničeného konzumu nepadnou na hubu a bankéři světových korporací „nebudou ryť rypákom v zemi,“ (Citát z filmu Major Terazky) lidé se změny nedočkají.
Málo kdo v médiích si dovolí nazvat hlavní světový proud slepou ulicí. Informace jsou majetkem hlavně korporací a dobře zaháčkovaných mediálních magnátů. Tak zprávy z různých zdrojů se podobají jako vejce vejci a stále méně si můžeme vybírat. Doporučuje se nám, jak je třeba myslet, s kým se máme kamarádit a co mluvit. Docela neomaleně se nám říká jak používat zaříkávající slovíčka politické korektnosti. Nikdo mi nevyvrátí dojem, že moje generace to dokonale poznala za komunistické totality.
Znova opakuji! Na příklad současná Evropská hospodářská Unie, je hodně příbuzná a blíží se RVHP. Její ideologie se více než podobá marxizmu, který se v současnosti tváří jenom o něco lidštěji. Na západ od nás, už v šedesátých létech „Květinové děti“ započaly kulturní revoluci. Evropské hospodářské společenství začalo podléhat, protože neomarxizmus byl menší zlo, než komunizmus na východě. Dlužno dodat, že v té době jsme u nás zaváděli socializmus s lidskou tváří. Škoda, že se nám to nepovedlo, náš neomarxismus by možná hrál vedoucí úlohu ve světě.
Věděli bychom dříve, že neomarxismus není přímý potomek učení Karla Marxe, ale západními levičáky a v šedesátém osmém roce námi vyšlechtěný hybrid. Již dříve bychom věděli, co je korektní politika, co jsou neziskovky, rasizmus, multikulturalizmus, genderizmus, juvenilní justice a celá paleta sluníčkářských pokrokových směrů. Že původní Evropan se doma stane černou ovcí. Že doma bude mít jenom omezená práva, protože nese jakousi kolektivní vinu v otevřené multikulturní společnosti.
Foto: Autor
