Holomajzna.

Posledním půldnem ve funkci prezidenta Spojených států bude pro Baracka Obamu  pátek 20. ledna roku 2017. Toho dne bude do prezidentského úřadu oficiálně jmenován čerstvě zvolený Donald J. Trump.

Jak jsme si každý po svém, prožili holomajznu? To slovo je slangový výraz pro hru postrádající jakýkoliv systém. Skládá se pouze z osobních soubojů bez kombinace. A proto, kdo se alespoň okrajově zajímal o americkou volbu prezidenta, prožíval Holomajznu schow; něco podobného, jako Výměnu manželek na televizi NOVA, nebo Sobotkovu výměnu ministrů. Předem přistupuji na případné námitky, že podobnost s námi v Čechách, je čistě náhodná.

Vítěz Trump.

Ani jednotná mediální masáž v okázale bombastické, předvolební kampani, nedokázala americkým občanům vnutit volbu profláknuté Hillary Clintonové. Docela mě těší, že česká volební noc v přímém přenosu na ČT a šestihodinové vysílání NOVY nemělo očekávaný výsledek. Také mě těší, že navíc byla poražena přiblblá politická korektnost a novodobé potlačování svobody projevu. Rád mezi poražené ještě přidám americký etablissement a elitářské sociální inženýrství.

 Amerika dnes žije na dluh, státní dluh je dnes vyšší než 100 procent HDP. Neplatí ho globální korporace, které umí kličkovat v džungli daňových vyjímek, platí malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci, kteří v prezidentských volbách konečně ztratili trpělivost. Americká média a politické strany již dávno nehovoří stejným jazykem jako jejich plátci a voliči. Jejich politicky korektní jazyk se časem vyvinul, že mu prostý občan, bez ohledu na vzdělání, přestal rozumět.

Proč bych neměl fandit normálním a obyčejným lidem, kteří používají zdravý „selský“ rozum? Ukázalo se, že v prolhané Americe je Amerika ještě jedna. Lidská, která Tumpovi odpustila miliardy dolarů podnikatele a jeho prostořekost. Dokázal totiž, nebojácně poukázat na problémy, které běžné občany trápí. Dokázal pojmenovat strach ze ztráty zaměstnání, strach kvůli přílivu nelegálních migrantů z Latinské Ameriky, nebo z obav, že USA ztrácejí své výsadní postavení supervelmoci.

Jenom dva názory.

„Amerika potřebuje někoho zvenčí, aby vysušil washingtonskou bažinu,“  řekla Debbie Poolová a dodala:  „Tump naplno říká, co lidé chtějí slyšet.“ Řekla to důchodkyně, která se nedávno přestěhovala na Floridu

Lou Mavrakis, starosta pensylvánského města Monessen, jež po zavření tamních hutí patří k nejchudším v USA, letos třikrát psal prezidentu Obamovi s prosbou, aby přijel a místním pozvedl ducha, protože ho volili. Nedostalo se mu ani odpovědi. Donald Trump tamtéž řekl, co opakuje pořád: „Nedaří se vám dobře, nemáte práci, nevidíte dobře budoucnost svou ani svých dětí. Není to vaše chyba. Těm nahoře je to jedno, naopak z vaší situace těží, to oni umožnili, aby vaše hutě skončily v Číně. A ti, kdo to spískali a dovolili, aby se to stalo, to nemůžou napravit? Já ano.“ Starosta Lou Mavrakis Trumpovi řekl: „Měli jsme osm let Billa Clintona, pak přišlo osm let Bushe, pak osm let Obamy. A nezměnilo se vůbec nic.“ Mimo jiné, město  Monessen byla vždycky demokratická bašta.

Co se v mediích nedozvíme.

Federální banka vydala zajímavou zprávu, že takřka polovina Američanů, má problém kdyby měla zaplatit nečekaný výdaj asi 400 dolarů. Jedna pětina lidí má dvě zaměstnání a jedna třetina nemá žádné úspory ani důchodové pojištění. Lidé, kteří dříve patřili ke střední třídě, se propadají do skupiny, jíž se říká pracující chudina. Za posledních pětadvacet let se dokonce o 5% snížila délka života, především občanů s nízkým vzděláním. A tak zatímco politici a média řeší Trumpovy narážky a urážky, větší část Američanů zajímá úplně něco jiného.

 „Když naše vláda dává miliardy dolarů na války a podporu cizím vládám, proč třeba nemůže pomoci našemu městu?“ Podobně lidi taky zajímá: „Proč se místo jejich chudoby, řeší záchodky pro sexuální menšiny.“ Lidé by rádi věděli, proč jejich platy kvůli globalizaci stagnují, když třeba Evropa a svět, jemuž dělají Spojené státy četníka, se nemá až tak zle. Trump vytěžil i z obav, že USA ztrácejí své výsadní postavení supervelmoci, i když na příklad, nejsou schopné zvládnout války, které si začaly. Proto také na voliče zabralo Trumpovo heslo:“ Udělejme Ameriku znovu velikou.“

Záhada.

Navzdory mediálním masážím, jako by řadoví lidé v USA prohlédli. Náhle jako by měli zastánce proti chudobě a ponižujícím poukázkám na jídlo. Trump je sice miliardář, ale vidí věci jejich očima. Ostatní politici jsou odtrženi od reality, vedou si své vlastní války a Česky řečeno, v půlce země panuje blbá nálada. Jak to, že vzpoura proti etablisschementu  přichází ve chvíli, kdy se americké ekonomice zase daří lépe a pracovních míst přibývá? Moc se tomu nedivím, protože podobné zkušenosti můžeme čerpat i z událostí u nás doma.

Je Trumpovo vítězství ojedinělý jev ve světě? Jednoduchá odpověď zní: Není! Trumpovo vítězství není a nebude ojedinělé. Na příklad rakouské prezidentské volby v květnu 2016 nebyly také ničím jiným, než zavržením kandidátů tradičních stran. To samé se může opakovat ve Francii na jaře 2017. Marine Le Pen a její Front National už teď mají na svých mítincích dost velkou účast voličů. Podobně mohou dopadnout důležité volby v Nizozemí a v Německu, v Itálii se bude konat referendum, které může rozhodnout o osudu vlády.

Doma.

I u nás platí, že se politické a mediální elity rozcházejí s těmi, kdo platí daně a kdo pracují v našich školách, továrnách a na našich polích. Strany, jako kdysi dominantní ODS a současná ČSSD, se dnes zmítají ve vlastních problémech a nemají čas řešit problémy ve společnosti. Lidé jim nevěří a nerozumí jim, protože politici dnes asi žijí v jiných Čechách. Celý svět je plný paradoxů. Mulitimiliardář se v USA stal hlavním hrdinou americké dělnické třídy, stejně tak jako v českých podmínkách vede největší protestní stranu, ne komunista Filip, ale multimiliardář Babiš.

Trošku holomajzny nakonec.

Z Amerických prezidentských voleb by Česká republika také mohla něco vytěžit. Podobnost Trumpa a Babiše není čistě náhodná, už jenom tím, že všechny mediální a polická blahorodí jsou v jednotné frontě proti nim. Výhodou by také mohlo být, že Trumpova první žena je Češka, se kterou žil 15 let a mají spolu tři děti, které prý umějí Česky. Budoucího prezidenta spojených států bývalá tchyně Marie Zelníčková navštěvuje, protože jezdívá za vnoučaty. S Donaldem si často telefonuje.